úterý 29. října 2013

Mawerova geometrie |kniha|

Že jsem velký knihol, to je známá věc. Že jsem si kvůli nedostatku místa na knihy pořídila čtečku je další známá věc :-) Na blogu sice recenze na knihy nepíšu (vlastně ani nevím proč???), ale chci to změnit. A tak, když jsem zjistila, že Kniha ZLÍN nabízí reading copies, tak jsem neváhala ani minutku a okamžitě jsem se přihlásila. Nakladatelství nabízelo několik titulů a můj výběr padl na knihu od Simona Mawera s názvem Pád.

Simon Mawer (*1948) je britský autor, který vystudoval zoologii na Oxfordu a poté se několik let živil jako učitel biologie, a to nejen v Anglii, ale i na Kypru či Maltě. Mezi nejvýznamnější díla patří Chiméra (1989), dále Mendelův trpaslík, Skleněný pokoj, Jidášovo evangelium a Pád.

* děkuji nakladatelství Kniha Zlín za reading copy 
zdroj
Pro anotaci knihy klikni SEM :-). Simon Mawer originálním a velmi přitažlivým způsobem zpracovává téma nemožnosti úniku před dopady dávných křivd a utrpení. Román Pád byl publikován v roce 2003 a v témže roce za něj Simon Mawer získal prestižní Boardam-Taskerovu cenu za nejlepší knihu s horolezeckou tématikou (zdroj).

Čtečku jsem otevírala s třesoucíma se rukama... Stává se mi to vždycky, už na začátku knihy se mi hlavou honí otázky "Jaká kniha bude?", "Bude se mi líbit?", "Za jak dlouho ji přečtu?" a "Dostane se na moji TOP listinu a budu chtít knihu číst každý rok?" 

Už na začátku si člověk říká, jestli ho bude tématika horolezectví bavit, ale není se čeho bát. Ačkoliv to vypadá, že hlavním motivem celé knihy je právě horolezectví, tak opak je pravdou. Hlavním pojítkem mezi horolezectvím a ústředním motivem knihy je společný rys - pád. 

Román Pád jsem si přejmenovala na Mawerovu geometrii (která mi mimochodem nikdy nešla :-)), protože čím více stránek "naklikáte", tím více se dostáváte do spletitých milostných trojúhelníků a jiných geometrických tvarů :-) Jeden milostný trojúhelník plný intrik, lásky a vztahů nás posouvá retrospektivně zpět, do doby před druhou světovou válkou. Tenkrát  mladá Diana (maminka Roberta) potká na výletě s přáteli známého horolezce Guye, do kterého se na první pohled zamiluje a prožívá jedny z nejkrásnějších chvil. Svou roli v této linii hraje i kamarádka Meg (maminka Jamieho), která si později nechává říkat Caroline.

Další trojúhelník mezilidských vztahů zavádí do období 60. - 70. let. Do období, kdy vznikají pouta, vztahy a křehké vazby mezi Robertem (syn Diany), jeho kamarádem Jamiem (syn Meg) a jeho přítelkyní. Vydávají se spolu do Alp, fascinováni horami. Nezkrotnou přírodou, dalšími a dalšími masivy, které jsou jako droga, který potřebují ke svému životu.
Společným rysem obou trojúhelníků je fakt, že nejen samotné horolezectví, ale především vztahy okolo nich mohou způsobit nepříjemný pád, kdy hrozí daleko větší škody než zlomeniny, které dokáží srůst a zahojit se. Rány na duši přetrvávají déle. Roky. Někdy i celá desetiletí. Moc se mi líbí obrazné přirovnání, kdy hlavní postavy balancují na špičkách na okraji propasti nejen té skutečné, ale zejména té imaginární, duševní.

Kniha mě doslova pohltila, sama jsem se několikrát přistihla při zasněném pohledu z okna trolejbusu a myšlenky se mi komítaly všemi směry. Hlavou se mi honily vzpomínky na mé vlastní pády a kotrmelce, což si myslím, je ta největší pochvala pro knihu jaká může být. Když vás kniha pohltí a vy díky ní začnete přemýšlet i ve své vlastní rovině.

Pasáž, která mě dostala nejvíce: 

"... není to tak, že člověk z pocitu štěstí nakonec vyroste? Není štěstí něco, o čem sní jen děti? ...."  

- spisovatel: Simon MAWER
- nakladatelství: Kniha Zlín (říjen 2013)
- 480 str.
- cena: 350 kč
- hodnocení: 10/10

Je to tak? Je opravdu štěstí něco z čeho vyrosteme? Jaký na to máte názor vy? A co jste naposledy četly, z čeho jste byly nadšené?

                                                                        Evelin♥


4 komentáře:

  1. Vypadá zajímavě. Bála jsem se třeba Mendelova trpaslíka, protože genetika není zrovna něco, co by mě bavilo, ale i to jsem nakonec nějak skousla.

    S pocitem štěstí je to takové dvousečné. Jako děti jsme možná šťastnější, jen si to moc neuvědomujeme. Naopak postupem času si dokážeme vážit a uvědomovat chvilky štěstí, které zrovna prožíváme.

    Naposledy jsem četla Kingův Dallas 63. I když mi téma cestování časem není zrovna blízké, King to umí tak zaonačit, že mě to vždycky baví. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Četla jsem od Mawera Skleněný pokoj a úplně mě to vzalo, nádhera, za čas se do toho pustím znovu. Pak taky Dívka, která spadla z nebe (?), taky dobrý, akorát konec mě nepříjemně překvapil, ale taky úžasnej silnej příběh. Na tohle sem koukala v knihkupectví, a po tom co píšeš si to musim taky sehnat :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. No, já jsem naposledy četla toho Johna Connollyho: Polibek smrti, to jsem Ti tady už doporučovala, je to skvělá detektivka, místy až hororová. Jinak od Mawera jsem četla Mendelova trpaslíka a už děsně dlouho se chystám na Skleněný pokoj (o vile Tugendhat a osudech jejích obyvatel), který mi moc doporučovala kamarádka. Měla jsem to štěstí, že jsem jej potkala i osobně, měl u nás ve škole besedu a je to moc sympatický pán! Velmi vtipný, místy sebeironický, charismatický... Bylo to opravdu úžasné! A ten Pád vypadá taky zajímavě, díky za tip.

    OdpovědětVymazat

♥ ♥ ♥ Děkuji vám za přečtení článku a všechny vaše komentáře. Ani netušíte, jakou mi dělají radost :-)! ♥ ♥ ♥