pondělí 29. října 2012

Mdloby na tebe !

Haha, tuto repliku jsem si vypůjčila z knih Harry Potter. Před nedávnem jsem dočetla celou sérii a tak nějak mi toto slovní spojení utkvělo v paměti. Mladí čarodějové mávnou hůlkou, řeknou kouzelnou formuli a tradáááá, protivník leží na zemi...

zdroj
Jenže tohle je fikce, taková pohádka pro dospělé. Ale jak je to ve skutečnosti, když někdo omdlí? Já osobně mám zkušeností více než dost... Na vysoké jsem měla spolubydlící, která měla k omdlení vždycky víc než blízko. Naštěstí v mé přítomnosti nikdy neomdlela, vždy "jen" byla bílá jako stěna, pevně se mě chytla, posadila se a za chvíli bylo po problému.
Na začátku vztahu s mým drahým jsem byla varována jeho maminkou, že taky často omdlévá. Po následujících 6 let ani ťuk, tak jsem si říkala: "No jo, maminka, zase přeháněla...". Jenže přišel loňský večer a drahý se mi sesunul v chodbě k zemi, oči v sloup, absolutně žádná reakce na volání, proplesknutí, prostě nic ... ten strach co jsem v tu chvíli cítila už nechci nikdy zažít a nepřála bych ho nikomu z vás. Tak nějak se s mužem střídáme, kdo koho překvapí :-) Už si to tak odlehčujeme, i když vtipného na tom není nic, přiznávám. Jsou období, která jsou asi těžší a pro mě není problém omdlít 3x za den a drahý po příchodu z práce zažívá šok, když mě najde v ložnici na zemi nataženou jak dlouhou, tak širokou.

Po loňském zážitku jsem sedla k netu a hledala, co omdlévaní je, jak pomoci, co způsobuje... A musím říct, že se mi to hodilo! A nejen mě...

zdroj
Mdloby jsou krátkodobrou ztrátou vědomí. Jedná se o obrannou reakci organizmu. K mdlobám dochází zejména při poklesu krevního tlaku a zpomalení srdeční frekvence. Do srdíčka se nedostává krav a tím se nedokrvuje mozek. To je hlavním důvodem pádu. Zpravidla není ohrožen život člověka. 

Příčiny. Tyto krátkodobé ztráty vědomí se mohou vyskytovat za tropických dní, ve vydýchaných prostorách, když dlouho stojíme. Další příčinou může být nedostatečný pitný režim nebo také úlek, strach, vzrušení, vyčerpání, únava či stres.

Příznaky. Mdloby jsou doprovázeny celkovou slabostí, motáním hlavy, někdy také zvýšeným pocením. Dalšími příznaky může být bledost, špatné dýchání a zrakové či sluchové obtíže (zatmění před očima nebo mžitky; syčení či šumění).

První pomoc. Člověka postiženého mdlobami je dobré posadit, nejlépe položit a zvednout postiženému dolní končetiny. Dalším krokem je zajistit přívod čerstvého vzduchu. Pokud má dotyčná osoba těsný oděv okolo krku, je vhodné jej povolit. Také se doporučuje přiložit na čelo studený obklad. Lidí, kteří mají s mdlobami své zkušenosti už často poznají, že omdlí a sami tomu stačí zabránit či upozorní své okolí. Někdy jsou ale mdloby rychlejší. Pokud máte někoho ve svém okolí, u koho víte, že omdlévá, pozorujte jeho reakce, pokud vidíte, že je mu nevolno, buďte ve střehu a při omdlení se jej pokuste zachytit, aby nespadl tvrdě na zem. Po procitnutí by měl postižený ležet, a to aspoň 10 minut a až poté se pokusit pomalu se zvedat (nejprve do sedu a až po několika dalších minutách stoupnout).

Pokud je ztráta vědomí delší než 5 minut je potřeba zavolat lékařskou pomoc (155)!!!

Tímto článkem vás nechci poučovat, ani moralizovat ani nic jiného. Také to neberte jako nějaké striktní zásady, spíš doporučení. Sama vím, kolik lidí kolem mě neovládá první pomoc. Bohužel. Já sama si první pomocí prošla za svůj život již několikrát a jsem tomu ráda, vím, že mě mnohé věci a události nezaskočí. A vím, co mám dělat, když cítím, že na mě jde slabost nebo když se někdo kolem mě sesune k zemi.

Co vy, jak jste na tom s mdlobami? A první pomocí?

                                                                                       Evelin   


36 komentářů:

  1. Mdloby jsou krátkodobrou ztrátou paměti. - nemá tam být Mdloby jsou krátkodobou ztrátou vědomí? Překlep se stane raz dva...
    Já mám hodně nízký tlak, takže sklony k mdlobám mám, naštěstí víceméně vždycky poznám že "to na mě jde", takže venku sednu a vrazim hlavu mezi kolena, doma si lehnu hodin nohy na židli a za chvíli je to lepší. Vždycyk je mi pak blbě a jsem vyklepaná ještě pár dní, protože si lítá hlavou "co když se blbě praštim? Co tu budou děti samotný dělat, než přijde manžel z práce?" :/
    A první pomoc - musím říct, že lidi celkem znají, aspoň moje okolí i bez "školení" :D Ale v těhotenství se mi udělalo zle, takže sedím na zemi, snažím se vzpamatovat, vedle mě batole v kočáru a okolojdoucí "dámy" si začaly notovat, jak je hrozný že "tak mladá, s dětma a takhle ožralá" grrr :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím překlepem máš pravdu - má tam být vědomí :-) Byla jsem tak zabraná do psaní, že jsem psala a psala a ani si to po sobě nepřečetla :-)
      S těmi dámami - máš pravdu... on je to teď takový hloupý zvyk - než se zeptat, jestli někdo nepotřebuje pomoc, tak raději budu hned říkat, že je opitý :-(

      Vymazat
  2. nojo, to se stane hned... mám s tím spíše negativní zkušenosti- když se mi to stalo na zastávce (už jsem se sesouvala k zemi), musela jsem vyloženě požádat jednu slečnu aby mě dostala do autobusu...ostatní se na mě koukali jako na zfetovanou nebo co... takže dávám radu, že pokud to už na vás jde a cítíte, že omdlíte, rychle se někoho chytnout a říct mu, že asi omdlíte, než spoléhat na to, že vás pak někdo bude sám od sebe zvedat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak... Je to momentální "náladou" lidí - je jednodušší si myslet, že člověk je opilý či sjetý než se otázat, zda nepotřebuje pomoct

      Vymazat
    2. přitom i kdyby ten člověk opilý byl - tak snad si pomoc taky zaslouží, ne?
      Pro lidi se slabším žaludkem, je novinka u resuscitace - nemusíme dýchat, hlavně masírovat srdce - a to se dá přes oblečení, ruce si umyješ... Ale i tak lidi "nevidí" nebo si to nějak omluví. Já si neumim představit, kdybych někoho takhle minule a pak se dozvěděla třeba z novin že zemřel - ač by to byl třeba bezdomovec-alkoholik - protože, to je pro někoho "míň člověk" :O
      Ano "sobecky" si nějdřív promyslim, jestli riziko není příliš velké - bezvládný nebo zraněný člověk u velké silnice a nikdo okolo - protože, ač to zní jako výmluva, mám zodpovědnost především za ty děti. Ale ani to nebrání zvednout telefon a zavolat na 155 - říct jim o tom, můžou tam poslat třeba strážníka, vůz bez lékaře na kontrolu, nebo mě ujistit, že o tom ví a pomoc je na cestě....

      Vymazat
    3. Zkus si nekdy masírovat člověka 100x za min bez vdechu. U vdechu si člověk zároveň trochu odpočine, jinak je to makacka jako blázen.

      Vymazat
    4. Máteř: Ano, ano, už se nemusí provádět resuscitace... A lidi se prostě bojí nebo nechtějí :-( Ale zajímalo by mě, jak by se cítli oni, kdyby jim nikdo nepomohl :-(

      Anonymní: Svou zkušenost s tím mám a makačka to opravdu je, ale ten adrenalin vyplavený do těla se o to postaral a já to zvládla :-)

      Vymazat
  3. To mi připomíná, že já a první pomoc... no nevím nevím, jestli bych si poradila... Poučný článek Evelin, díky za něj!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď už určitě lépe ;-) Není zač milá Bebe!

      Vymazat
  4. Ach, jednou jsem omdlela do vany. Prdlo mi v zádech a asi jako obranná reakce, moje tělo zareagovalo mdlbou. Cítila jsem, jak to na mě jde a sedla si na okraj vany, kterou jsem zrovna napouštěla. Svezla jsem se do ní. Naštěstí to bylo na příč a okamžitě jsem se probrala, ale od té doby věřím, že utopit se doma ve vaně je možné. Nepříjemný zážitek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je to velmi nepříjemné. Já si takhle před rokem natloukla o skříň :-(

      Vymazat
  5. No taky se mi stalo, byl to až hodně velký trapas, ale udělalo se mi na omdlení v tramvaji. A pak se mi tak hrozně motala hlava že jsem vylítla z tramvaje a hodila šavly na zastávce...no fuj :( moc nepříjemnej zážitek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejhorší je, že člověk má potom potřebu cítit se trapně, ač by to mělo být naopak a trapně by se měli cítit ti, kteří dané osobě nepomohou.

      Vymazat
  6. Já jsem zatím viděla omdlít akorát učitelku, za kterou pak přiběhla jiná učitelka a udělala přesně to, co si tu napsala, takže se hned probrala, ale byl to teda šok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není to příjemný pohled, to máš pravdu

      Vymazat
  7. Já jsem poprvý omdlela na maturiťáku a od tý doby se mi to stávalo každou chvíli. Začla jsem kvůli tomu chodit po doktorech, ale všude mi tvrdili, že jsem moc mladá na to, aby mi něco bylo a dívali se na mě jak na nějvětšího simulanta :-( až mi jednou ruply nervy a vykašlala jsem se na to, takže furt nevím, z čeho to mám a doufám jen, že se mi to nestane, až budu někde sama

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S doktory je to těžké, mnohdy má člověk pocit, že je obtěžuje :-( Snad najdeš nějakého dobrého, který tě opravdu pořádně prohlédne!

      Vymazat
  8. Tak občas se mi stane, že si musím sednout, protože je mi na omdlení, ale nikdy v životě jsem tedy doopravdy neomdlela, že bych ztratila vědomí. Nejblíže jsem asi byla jednou, když jsem byla nemocná, to jsem se i povážlivě potácela, než mě dopravili do postele, ale jinak ne... U nás je přítel větší padavka, já ho nepřekvapuju, naštěstí :-D

    Jestli dovolíš, ráda bych tebe a tvoje čtenáře pozvala na giveaway, třeba vás něco zaujme :-)
    http://aodori.blogspot.cz/2012/10/giveaway.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že co se týče takového překvápka, tak není ani o co stát :-) Děkuji ti za pozvání, už jsem koukla a vybrala jsem si :-)

      Vymazat
  9. Knížky Harryho Pottera chci přečíst, asi si je koupím :)
    Pocit na omdlení mám občas také, kvůli nízkému tlaku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Harry Potter je nejlepčejší :-) A s tím nízkým tlakem jsme na tom bohužel obdobně...

      Vymazat
  10. Mám nižší tlak, tak je mi do mdlob blízko. Většinou se držím zuby nehty (bílá jak stěna, hučení v uších, černo před očima, horko). Ale párkrát jsem nevydržela. 1, Když jsme ještě měli karmu v koupelně a já se nadýchala zplodin. K popsaným příznakům jsem měla šílené třeštění hlavy a škubání v končetinách. 2, Letošní horka mě přemohla. Objevil mě přítel, když přišel domů. Byl bledý a roztřesený ještě poté, co jsem už vnímala. Koupil mi větrák a už ok :)
    Nikomu bych to nepřála. Je to strašný pocit, i když je to "jen" omdlení. Babička takhle omdlela z ničeho nic a bohužel si při pádu rozbila hlavu a měla otřes mozku. Naštěstí je zdravá a silná :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano, ten pocit je naprosto hrozný, když člověk neví, kde je, co mu je...:-( Jsem ráda, že je babička v pořádku!

      Vymazat
    2. Nj naštěstí má tuhý kořínek (musím to zaklepat a nezakřiknout) :) V 68 letech dokonce skákala s padákem z 4 km :)

      Vymazat
    3. Vážně??? Tak to je perfektní čupr babička :-)

      Vymazat
    4. Jj v tenhle rok, až jí bude 70, chce jít znova :) Je úžasná, má má modernější názory a myšlení než někteří mladší lidé :) A dělá skvělý vdolky s hruškovýma povidlama :D

      Vymazat
    5. hrušková povidla, mňam!!!

      Vymazat
  11. Mě se to naštěstí nikdy nestalo (musím zaklepat). Ale minulý školní rok se to stalo mé spolužačce. Která si o přestávce na chodbě skřípla ruku mezi cosi zeleného vypadajícího jako vozík uklízeček a zeď - nechápu kam tu ruku strkala. Držela se za ruku, ale smála se.. takže jí to asi tolik nebolelo.. Potom se opřela o zeď a najednou začala padat dozadu, spadla na záda a třískla si jí dozadu do hlavy.. taková rána, že se otřásla celá škola. Musím se přiznat byla jsem chvíli v šoku..ani si moc nepamatuju odkud přiběhla učitelka.. Kdyby se to stalo přítelovi, nevím jak bych to zvládla.. ale nějak bych musela. Takže doufám, že už se to nikdy a nikomu v mém okolí nestane :D:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak říkáš... ono mnohdy jde o to překonat ten šok, zanechat chladnou hlavu a pomoct.

      Vymazat
  12. Mdloby se mi udály kdysi z vyčerpání. Cítila jsem to už v tramvaji, ale stihla jsem se ještě vypotácen na zastávce ven a lehnout si do malého kousku zeleně. Bylo mi hrozně zle, lidi chodily kolem a odvraceli pohled. Nikdy nezapomenu na hlášku manželského páru, který na mě popatřil s despektem a paní prohlásila: "Fuj, ta je ale mě ožralá..."
    Od těch dob se mdlob bojím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano... já se bojím toho samého... co když někde omdlím a lidé mě budou překračovat, jako bych měla lepru, budou si myslet, že jsem opilá, nikdo mi nepomůže a ještě mě nedej bože, okradou?

      Vymazat
  13. Milá Evelin,

    vy máte teda s manželem domácnost, hledali jste se.. Mdloba tam, mdloba sem.. A omdlít 3x za den? Nechtěla bych s tebou sdílet domácnost (promiň, nic ve zlém.:-P). Ale na to bych neměla nervy, to bych brzo začala omdlévat s tebou..:-)

    S první pomocí mám bohuželi ve svých 15-ti letech už zkušenosti, ale článek byl poučný..:-)

    A jak jsem na tom s mdlobami já? Bohužel mi taky nejsou cizí.. Jsem člověk, který se šíleně stresuje, takže pocity mdlob mě přepadávají několikrát za den, zatmí se mi před očima a zbělám.. Ale omdlela jsem zatím pouze třikrát, díky bohu..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mandarinko, někdy je to u nás opravdu k popukání :-) A že se mnou nechceš sdílet domácnost ti rozhodně nemám za zlé :-) Hlavně se tolik nestresuj, člověk později zjistí, že to za to kolikrát vlastně ani nestálo!

      Vymazat
  14. Nepamatuju si, že bych sebou někdy flákla (klepu na dřevo :)), ale na omdlení mi je dost často. V přeplněném autobuse, v některých přetopených a nevětraných obchodech - to pak musím nutně na vzduch.
    Jednou jsem v autobuse byla už v té fázi, že jsem se motala celá a měla jsem černo před očima. Paní, co stála vedle mě, mi položila ruku na rameno a zeptala se, jestli mi není špatně. Řekla jsem, že docela jo, a tím to skončilo. Pak se na mě akorát lidi začali otáčet, když jsem si sedala na podlahu autobusu do uličky. :-)
    Ale teda neumím si představit ten šok, že bych přišla domů a tam člověk v bezvědomí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lidé se velmi rádi otáčejí :-( Jen rychle rychle něco vědět a zjistit, ale už nepomoct

      Vymazat

♥ ♥ ♥ Děkuji vám za přečtení článku a všechny vaše komentáře. Ani netušíte, jakou mi dělají radost :-)! ♥ ♥ ♥